Honorář, nebo TFP (Time For Photo)? Kdo komu a za kolik? Modelky se ptají: „Ten honorář je za focení, nebo na hodinu? Kolik upravených fotek dostanu? Prostě „how much“. Tak se mluví před akcí. Realita?
Upozornění na úvod. Nejsem žádný špičkový fotograf, co by se živil cvakáním, mám jen pár zkušeností. O ty se s vámi rád podělím. Ze své literární činnosti už vím, že vyslovení tabuizované skutečnosti leckdy vyděsí a připraví romantiky o iluze. Ti pak mravokárně zaštěkají.
Co je to TFP? Nikdo nikomu nic neplatí. Pokud se nejedná o profesionální spolupráci pro reklamu nebo jiné komerční využití foto tvorby je to fér systém. Fotograf a modelka se dohodnou, kdy, kde a co na ní se bude fotit, kolik dostane modelka upravených fotek a výsledkem si oba obohatí (nebo neobohatí) svá foto portfolia. Pro radost, na památku, nebo referenci pro budoucnost. Moc to neběží. Stávají se nemilá překvapení, proč se na poslední chvíli akce ruší. Modelku rozbolí břicho, umře jí babička, nebo ji přítel právě vyhodil na ulici v noční košili. Fotograf taky někdy selže. Bez prachů se prostě svět netočí.
Ani mně se dívky do TFP příliš nehrnou (možná fotím blbě, bojí se neznámého fotografa, nebo nevím). Onehdy jsem poustnul na Fotopátračku nabídku focení portrét/glamour za 1000 Kč a ihned se probudilo na padesát adeptek. Strach z neznámého „prostředí“ už nehrál roli a moje referenční fotky se začaly líbit, nebo o ně nešlo. Prostě litr je litr.
Z této zkušenosti plyne, že focení za honorář je vzácné a modelkami vyhledávané. No, aby ne! Dvě, tři hoďky zapózovat a dostat výplatu na ruku je fajn! Musím podotknout, že slušné modelky se na začátku vyjednávání alespoň formálně zeptaly, kdo komu platí. To zvedne fotografovi sebevědomí. Samozřejmě, že ve valné většině případů se očekává, že platí ten s objektivem, protože je chlap (amatér) a bude mu ctí s krásnou dívkou fotit a mrhat jejím drahocenným časem.
Když se slečna rozhodne pro modeling a domákne se od pokročilejších kamarádek, jak to chodí, stává se okamžitě hvězdičkou. Modelíny jsou krásné, proto ceněné a vydělávají zobrazením svého těla peníze. Nezkušená novicka si protrpí pár TFP s více či méně zkušenými amatéry, a jde se na to!
Od fotografa se očekává, že úhrnem zaplatí nejméně patnáct stovek (její honorář a nájem ateliéru) a ještě bude kromě potu tváře na place dalších x hodin makat na úpravě fotek. Budou se obrázky vůbec líbit? Většinou žádná velká chvála. Není to nepoměr sil a výsledku?
Fotograf hobbysta občas na focení za honorář (pro modelku) kývne. Nalákají ho její krásné fotky v portfoliu a ví, že za úplatu strmě vzrůstá pravděpodobnost, že slečna dorazí. Když se sejdou, bývá překvapen. Může to být krásou slečny, která předčí ploché image z monitoru, nebo mu (častěji) poklesne brada. Při pohledu na vypouklé bříško, stehna a boky, které nečekal, slyší zdůvodnění:
„Za poslední měsíce jsem trochu přibrala, ale dám se do pořádku.“
Dobře, ale co to má ale společného z dnešní prací? Čeká se ode mě zázrak?
„Budeš mě holt fotit jen úhlů, které mi sluší. A pak fotošop, no…“
Co teď? Mám ji říct, že je tlustá a necháme to? To je trapný. Navíc mám zamluvenej aťas.
„Tak jdem na ty úhly…“
Focení probíhá normálně. Většina snímků se sice v náhledu foťáku jeví nevalně, ale vždy se něco nakonec vybere.
Pózování. Nezkušené slečny zastírají nejistotu aktivitou.
„Tak, co mám dělat? Musíš mi říct, ty jsi fotograf.“
Pozice pro inspiraci, které dostala předem k nastudování, ignorovala. Nebudeme nikoho kopírovat! Skvělou modelku dělají pózy a zejména výraz tváře, ale to za ní fotograf neudělá. Ten má na starosti světlo a technicko-uměleckou tvorbu obrazu.
Dívka se postupně osměluje a odkládá oděv. S rozepnutím podprsenky se ozývají doprovodné komentáře.
- „Mám malý prsa, a nikdo mi nechce koupit nový.“ Přikryje je dlaněmi, čímž úplně mizí (prsa). Výzva?
- „Mám je dobře udělaný, ne?“ Vypíná hruď.
- „No, po dvou dětech…“ Schovává hruď a ukazuje záda.
- Když má pevné trojky, nic neříká, jen pyšně pohodí hlavou.
Zbytečná slova. To všechno fotograf vidí sám.
V této souvislosti mě napadlo, co koktá chlap, když se před ženou odhalí. Poptal jsem se v okolí, ale co jsem se dozvěděl, sem vážně napsat nemůžu!
Na závěr poznámka, jak překonat rozpaky při svlékání. O tom se špatně začíná, když spolu pár fotograf – modelka fotí poprvé a uviděli se před hodinou. Do prádla se obnaží každá bez zardění, je to jako bikiny. Co dál? Párkrát cvakněte a podejte jí kus průhledné textilie (třeba servěte záclonu), kterouž se dáma umělecky zakryje. Když uvidí, jak jí za tím hadrem prádlo neladí, svlékne se sama a nebude se cítit zcela nahá. Že fotit akty je asi nejtěžší vůbec, ví každý, kdo to zkusil.
Jiný způsob. Pokud se modelka vzhlédla v knize Padesát odstínů očekává příkaz: „Svlíkni se!“
Tenhle přístup vyžaduje dobrodružnou povahu od obou. Ale lepší bejt za drzouna, než za troubu, kterej nedokáže holku plácnout přes zadek.
Ale to už je jen fantazie…
