Kdo je a kdo není na odpis, závisí na mnoha objektivních faktorech. Podstatnou roli hraje subjektivní pocit každého jednotlivce. Nebo ne?
Ze spánku mě probraly kapky deště bubnující na střešní okno. Slečna vedle mě tvrdě spala a její pravidelné výdechy rytmicky souzněly s klapotem vodní tříště. Co tady dělám? Snažil jsem se upamatovat na včerejší večer, ale detaily se topily v mlze, podobné rannímu oparu, který nyní schovával nedaleké vrcholky skal. Stalo se něco, co bych si měl pamatovat? Kde se tu vzala ta nahá nestyda? Už vím. Jsem na služebce a potkal jsem ji večer v baru. Inteligentní, zářivá, prý zcela soběstačná. Kasala se, že vydělává v marketingu šesticiferné částky. Ale po pár panácích přiznala, že její business slábne. Zmínil jsem se, že hledáme mladé talenty a sledoval křivku jejích ňader. Omámená alkoholem a bublinou velkého světa, kterou jsem ji nafouknul do hlavy, se mě začínala dotýkat. Připomněla mi dávnou vášeň hravého mládí s jedinou starostí: mít na noc holku. Hučel jsem do ní, dokud mi její hlava nepoklesla na rameno. Dychtila se dlouze líbat. K milování jsme se dostali až k ránu a se smíchem se bezostyšně předváděli havranovi, který přes střešní okno přihlížel našim hrátkám. Vzrušovalo nás, jak zobákem zuřivě kloval do skla. Káral nás nebo záviděl?
Nečekané setkání se slečnou pro mne představovalo únik ze všední reality. Proč? Co mi doma chybělo? Vlastně nic. Jen jsem toužil po mladé dívce, kterou si pomalu svléknu a ona se bude tvářit, že ji to baví. To je (skoro) všechno. Ráno jí poděkuji za krásný večer a už se s ní nikdy neuvidím. Nesmím. Nechci to. Žádné nesmyslné pletky, (romanticky doufám, že mi nevystaví účet za veškeré „masérské“ služby). Dle čísel patřím do starého železa. Ale to taky nechci! Bráním se zuby nehty, jdu hlavou proti přírodě…, proti andropauze.
Je žena po padesátce bába, (a chlap dědek plesnivej)?
Před časem toto kacířské téma nadhodil můj známý, zlatník, (co se v lidských duších profesně vyzná): „Hele, kupovat šperky ženskejm je blbost, stejně je nemůžeš vlastnit. Když už, tak aspoň investuj do mládí. Filozoficky pokračoval: „Ženská ať dělá, co dělá, denně cvičí, honí sponzory na plastiky, po padesátce je bába a nic s tím neudělá. Kdežto chlap může bejt frajer, kterej se chytá na studentky. Že to je nefér? Ano je, ale koho to zajímá?“
Já v mužský hormonální přechod nevěřím, ale o lenosti pracovat bych mohl napsat studii. Hormon „workosteron“ se s léty vytrácí zcela určitě. Pokud se muž o sebe stará, síla ubývá víc psychicky než biologicky. Běhá, posiluje, nepřežírá se, chlastá s mírou a občas dokáže dát ránu (ať verbálně, či pěstí). Proces regenerace je pomalejší, tak lehce zvolníme tempo. Sebevědomý chlap ve zralosti netrpí při pohledu do zrcadla. Nepotřebuje krémy, kouřové líčení ani zářezy skalpelem. Má, na co dosáhne a příliš ho nedeptá, když se mu nedaří vyskočit do stejné výšky jako dřív. Mnohdy hopsával naprázdno, teď lépe míří a zasahuje cíl na první ránu.
Vědci ovšem „dokázali“, že mužský přechod existuje. Že by ženám pro radost, že v tom nejsou samy? Pokud ano, tak je veselejší než ten ženský, provázený tloustnutím, nesnesitelností a přívaly horka i v zimě. Ten náš spočívá v třeštění: túrujeme nadupané mašiny, překonáváme výšky zavěšeni na laně a noříme se s akvalungem v zubech do hlubin temných vod. Taky balíme mladé holky. S některými se zadaří (viz výše). Proč? To nezkoumáme, ale hvízdáme si, jak jsme dobří. Drzosti a zkušeností máme na rozdávání a to na nezkušené křehulky funguje. Jsme v roli učitele, který má společenský nárok na autoritu. Starším ženám se raději vyhýbáme, ty by nás stahovaly do deprese. Proč si trochu nezařádit? Když jsme byli mladá paka, holky o nás moc nestály, chtěly borce a těmi teď jsme. Fungování se starším chlapem je ověřené tisíci let. Poskytuje lepší zajištění a nemá tolik síly běhat za jinými. Že to je obchod s masem v obalu pseudoromantiky? Kdo by to řešil. Obě strany jsou (dočasně) spokojené.
Prohánět slečinky je zábavnější než rozpouštět vyhoření v alkoholu, či se užírat sebelítostí. I když paradoxní je, že sex se zkušenými milovnicemi se s mladými trdélky nedá srovnat. Co padesátníka vede k touze dotýkat se mladého tělíčka, kterému se z nás zřejmě dělá poněkud šoufl? Ti nejaktivnější se těší na hormonální útlum. Jenže on stále nepřichází. Při řízení vozu nás rozhodí každá sukénka. Ještě, že ztuhlost krční páteře omezuje náš rádius pohledu přes rameno, havarovali bychom.
Když mi bylo třiatřicet, připadal jsem si na sklonku mládí, ale netušil, že nic nevím. Ve čtyřicítce život začíná, nastává éra opravdové hry. Chlap už ví, jak se rozhodnout a pro co si nestrhnout kýlu. Po padesátce to ale všechno taky jde! Tak kdy vlastně? Přechod aktivního muže spočívá ve schopnosti předat kvantum práce mladším dravcům. Je zábavné sledovat je v jejich neohrabanosti a otcovsky řešit průšvihy, do kterých si tvrdošíjně naběhli a stydí se přiznat.
Všeho s mírou. Blbnout, ale nezblbnout. Nerozvážně vyměnit milující ženu, která nám obětovala mládí, za mladou pipinu je (amatérská) hloupost, která nás zabije. Na to bacha!
