Jsou vaše útroby (skutečně) plné parazitů?

Tento článek pojednává o rozšířené praktice šarlatánů vybavených vševědoucím přístrojem, který u 100% (!) pacientů objeví dalekosáhlé začervení organismu. Upozornění: Čtení není vhodné pro mladistvé, feministky, moralisty atd.

Trápí vás bolesti a tradiční medicína nezabírá? Berete léčbu do vlastních rukou? Podvodníci na internetu nabízejí vyšetření zdarma. „Vyléčení“ však stojí nemalé peníze a může být nebezpečné zdraví. Předkládám příběh zpracovaný na základě pravdivých událostí.

ČERVOTRON  (povídka)

Artur se probíral sinusoidou svých sexuálních prožitků poslední doby a v tom se připomenula Pamela. Napsala mu email s otázkou, jestli je ten, který si myslí. Nevěřil svým očím. Jak ho po dlouhých letech vzájemného ztracení našla? Ač od jejich posledních hrátek uplynulo bezmála dvacet let, pamatoval si s ní vše do nejmenších detailů. Našla ho teď na sociální síti, jak jinak. Elektronické prokletí moderní doby je občas k užitku. Když četl její řádky, vybavil se mu dávný románek. Seznámili se brzy po sametu, když s Modrákem jezdili řádit do Opavy. Před hotel na náměstí přijížděl v obouchané Toyotě. Na Západě vrak, v Česku kočkolap. Když z placatého vozu vystupoval oděn v černé kůži, děvčata postávající před diskotékou na něm mohla oči nechat. Některá zamávala, špulila rty a vypínala prsa. Tak silný byl tehdy dech kapitalismu, který vanul do třetího světa malých českých měst. Mohl mít každou, na kterou kývnul.

Jedna z nich, vloudivši se do jeho přízně, byla Pamela. Štíhlá nohatka s blonďavou hřívou, která jí zakrývala prsa, když k němu přistupovala v lodičkách zcela nahá. Artur si nepotrpěl na  krajkové nesmysly, ale boty, zvláště pak na vysvlečených ženách, ho přiváděly do transu. Měl s ní pocit, že ji jeho pohlavní vpichy ze všech stran upřímně bavily. To je pro muže v posteli zásadní! Připadá si obdivovaný a důležitý. Miloval její žádostivou bezprostřednost, kterouž ho dokázala vynést na oběžnou dráhu, někdy až k pošetilé poslušnosti plnit její rozmary. Takto zmanipulovaný muž dokáže dočasně (i opakovaně)  snést modré z nebe.

Ani jednomu z nich nevadilo, že Pamela se též spouštěla s majitelem diskotéky, i když zřejmě nejvíc žila se psem. Experimentovala se všemi bytostmi, které jí padli do oka. Patřila k těm málo procentům žen, které sex baví za všech okolností a po celý život.  Sexuálním divadlem na výbornou si vybraného amanta obtočila kolem prstu, či spíše zachytila penis vagínou a pánové jí zobali z ruky. U ní v garsonce nechyběla barevná televize, VHS video, dokonce ani perské koberce; zkrátka vymoženosti, které ještě dlouho po revoluci nezdobily většinu panelákových doupat s hnijícími dřevotřískovými jádry a ložnicemi zdobenými kutilsky postloukaným nábytkem.

„Arťo, co bys řek´ nechat se přeblafnout od feny? Šmoulino, k noze!“ zeptala se jednou, když leželi a měli pocit, že už vyzkoušeli možné nemožné. Šmoulinka, její chundelatá kokršpanělka, přestala pobíhat po bytě a nastražila uši.  

„Blázníš? Mám si nechat ukousnout péro od tvojí čoklice?“

„A co je na tom? Lízala by ti ho s láskou i s koulema. Dyť je to fena, ženská,“ dobírala si ho. Artur bez dechu pozoroval psí tesáky a mlčel.

„Jsi posera. Šmoula je cvičená. “

„Na co cvičená?“

„Na to! Nevěříš?“

Pamela svlékla kalhotky, položila se na záda, roztáhla nohy do široka a dvakrát luskla prsty.

„Liž a lízej!“ zavelela.

Šmoula přiběhla, vyplázla jazyk a pustila se do díla. Pamela zavřela oči, zaklonila hlavu a přestala vnímat okolní svět.

„Ty vole,“ zaklel Artur, „se takhle uděláš, jo? To je hnus.“

Sledovat mazlení žen chlapy obvykle rajcuje, ale když je jedna chlupatá a čtyřnohá, není to podívaná pro každého.

„Radši balím, než se vrátí tvůj starej dídžej. Stejně mě už nepotřebuješ…“

Vypadnul ze dveří a uvědomil si, že jsou chvíle, kdy na Pamelinu sexuální pokročilost nemá. Konfrontaci s jejím přítelem se nevyhnul. Týden na to si ho vychmátnul v hospodě.

„Můžeš se mnou jít ven, frajere?“ zaútočil hned ode dveří, aniž by se v posadil.

„Jasně, proč ne?“ povstal Artur bez váhání a poklepem dlaní na rameno zklidnil Modráka, který se ve vidině zábavné šarvátky též přizvedával. Nepotřeboval krýt záda. V té době na sobě poctivě dřel, zdvihával tuny železa několikrát týdně. Jestli do sebe kromě tvarohu sypal něco navíc, nikdy neprozradil. Každopádně stačilo křivé slovo a rozlítil by svůj metrákový monolit do drtícího kombajnu. Tak se alespoň cítil.

„Nechci se prát. Ale řekni, proč mi to děláš?“ začal hlavní vlastník Pamely smířlivě, když se zadíval na diagonálu mohutných ramen Artura natočeného k boji.

„Co ti dělám?“

„Máš tu hafo holek, jedou po tobě jak slepice po flusu a ty lezeš na tu moji. Proč…?“

„Já, ani nevím.“  Po scénce se Šmoulinou zvažoval ústup.

„Hele, di vod ní. Kurvi se jinde, řeziva tu máš habaděj. Mám ji rád a myslím to s ní vážně. Budeme se brát.“

To rozhodlo.  Artur se vždy, když přišlo na přetřes téma lásky, s respektem  vzdálil. Rodinný život s kupou ratolestí ho nijak nepřitahoval. Uznal argument vážného zájemce a zmizel ze vztahového víceúhelníku. Pamela se vydala do života a zapomněl na ni.

Pamela nezapomněla. Po dvaceti letech Artura vyhrabala ve vzpomínkách a zagúglila. Proč? Projížděla všechny své ex s nadějí na znovuzrození perspektivního vztahu? Nadějí na podporu výměnou za něžnosti, nebo jen zatoužila po dobrodružství? S tehdejším podnikatelem, pro kterého se rozhodla, sice zplodili dceru, ale vztah se rozpadnul. Vyzkoušela X+ nových známostí, ale nic její srdce nerozbušilo. Potkávala Ostraváky s prázdnýma zobákama, užvaněnce smrdící tabákem s  basou piva pod stolem. Když se probírala vzpomínkami na mladou bujarost, vzpomněla si na Artura. Copak asi dělá? Třeba je zrovna volnej a zabezpečil by noční objetí i rodinný rozpočet. Vzpomínka na jejich úlety v ní zažehla jiskérku naděje. Zkusí ho! Pamatovala si jeho odvážnou nespoutanost. Ten míval šťávu! Třeba, když se jí v ranních hodinách zmocnil před diskotékou (nebo ona jeho?) na kapotě od auta. Ležela rozevřená na plechu a dlaněmi bouchala do rytmu. Poté se svezla na chodidla, přetočila se a pobídla ho k pokračování úplně zezadu. Pro oba byl anál prvotina. S ním se neštítila ničeho. S prvními paprsky vycházejícího slunce se jí udělal do pusy.

Začali si dlouze psát jako puberťáci. Někdy si dlouhé hodiny volali. Jak asi vypadá?  Nelekne se mě? Tu otázku si kladli oba. Když jí řekl, že by ji chtěl jako kdysi, opáčila, že tělo má jako ve dvaceti, ale už se hned tak nenechá ošukat na potkání. Pak dodala, že Artur je její největší platonická láska, kterou žádný nepřekonal. Poslední větu Artur přeslechnul. Nešuká, tak co s ní? Nebude setkání ztráta času?

„Neplácej nesmysly. Jsi snad poloviční panna?“

„No… nejsem.“

„To jsi nebyla nikdy. V čem je problém?“

„Jsem už jiná.“

Jakmile ženská prohlasí, že je jiná, omlouvá tím už dopředu, že to s ní stojí za hovno. Signál pro rozumně uvažujícího chlapa obrátit se jinam. Jenže tak přímočaře to v životě nechodí. Narvanej samec má tunelové vidění, dokud nevystříkne. Až pak prozře, uvědomí si periferie a chce být jinde.

„Tak co bude?  Neviděli jsme se čtvrt století.“

„Pamatuju si tě jako dneska, jsi třída! Pořád tě mám ráda. Jsi můj ideál.“

Je v průseru nebo jí hrabe? Co to na mě zkouší?

„Hele, nejsi ty trochu lehká holka? O co ti jde?“

Ty vole, bacha na ni.

Pamelu více než finance, nebo sexuální samota, trápilo zdraví. Od rozchodu s manželem ji přepadaly křeče žaludku. Vnitřnosti se jí svíraly a pálily jako oheň. Doktoři vysvětlovali, že bez náhledu šlauchem se nedá zjistit, zda to má z nervů, vředy v trávicím systému, nebo kolonie Helicobacter pylori. Pokusila se podrobit, ale při gastroskopickém vyšetření se jí hrdlo stáhlo úzkostí, kabel s kukátkem se točil v puse a nedokázala polknout. Ani oblbovací injekce nepomohla. Sama sebe nechápala. Vždyť dříve to byla ona, která se před kamarádkami vytahovala, že do krku dostane i ten nejdelší penis, aniž by se vydávila.  Lékař její minulost neznal, ale při druhém nezdařeném pokusu se neudržel a nemístně zavtipkoval:

„Neříkejte mi, mladá paní, že vás tenhle šlahounek vyvádí z rovnováhy.  Jistě jste už čelila horším kalibrům.“

Ty idiote, sám bys zasloužil orál na plnej céres, vychutnat si ten humus, když se ti chce rozjetej blbeček vysemenit na mandle. Zblil by ses jako Alík! Drž hubu! Takovejch machýrků jsem už potkala. Plnou hubu keců a v trenýrkách žmoulají pidimamlase, se kterým nic neuděláš. Jak nesnášela diagnostické roury, tak nenáviděla malé penisy.

Bezplatná lékařská pomoc zklamala a Pamela se s důvěrou obrátila k internetu. Našla si lékaře za úplatu. Musela za ním až do Brna, ale objednal ji v neděli dopoledne. Jiný termín neměl. Děkovala bohu, že si na ni při své vytíženosti našel čas. Recenze šťastně vyléčených pacientů dokazovaly, že pan doktor byl na roztrhání. Jeho ordinaci hledala ztěžka. Sídlil na předměstí v zapadlé uličce, která v navigaci chyběla. To kvůli energiím z vesmíru a výjimečné neexistenci geopatogenních zón v lokalitě, vysvětlil hned ve dveřích, když Pamelu vpouštěl do své skromně vybavené vyšetřovny. Kromě židle, věšáku a plechové skříně s  obrazovkou a trčícími dráty v místnosti nebylo nic. Jen žádné polykání, zhrozila se při pohledu na svazek kabelů.

„Odložte si prosím do prádla. Boty si nechte, ať vás nestudí od spodu,“ pravil lékař a pokynul k věšáku.

„Hned se vrátím, přinesu čerstvé elektrody. Jsou naložené v iontovém roztoku, aby neztratily potenciál.“

Pamela osaměla. Doktor jí byl sympatický a nebála se ho. Když odkládala svršky, napadlo ji, že kdyby nechtěl za své služby hotovost, dokázala by přistoupit na případné naturální plnění. Rozhlédla se. Všechny stěny včetně stropu pokrývala šedá kovová folie. Uvědomila si, že se cítí nezvykle uvolněně.

„To je kvůli filtraci energetických částic, rychle letící neutrina a pióny by zkreslovaly diagnózu,“ vyrušil ji s úsměvem doktor ověšený dráty se svorkami a lesklými plackami na konci. Prohlédl si ji a souhlasně kývnul, že v tangách je připravena k vyšetření.

„Nenosím podprsenku, kvůli bolestem zad,“ vysvětlila Pamela a sklopila oči.

„Stoupněte si sem čelem ke mně,“ ukázal na kotouč z černé gumy vedle odrátované bedny.

„Vaše izolace musí být dokonalá nebo nám Biofotoplasmotron nic neukáže. Důležité jsou zejména interference prokmitů vlnění jednotlivých orgánů. Ty nesmí narušit žádný vnější podnět.“

„Bio co? Asi bych vám měla říct, v čem mám problém. Bolí mě tady… a tady…“

„Nemusíte nic vysvětlovat, tenhle unikátní přístroj si vše změří sám. Naprosto exaktně a bez omylu. Pracuje se zákony biorezonance, odhalí veškeré nemoci i jejich raná stadia, i když jsou ještě jinou technikou nezachytitelné. Bezbolestné a neinvazivní vyšetření všech systémů lidského těla. Žádné sondy ani píchání při odběrech.“

O píchání vůbec nejde, přemítala Pamela, když jí doktor přilípával na tělo gelem pomazané elektrody. Jí vadí polykání. Má mu to říct? Celkem osm studících čtverečků. Po dvou na spánky, shora nad prsa, na zadeček a poslední pár na vnitřní stranu stehen.

„Biopole musíme zachytit trojrozměrně, jinak by výsledky nebyly přesné. Teď  klidně stůjte a dýchejte normálně. Začínám skenovat, sledujte monitor se mnou.“

Pamela dýchala. Když vyšetřující otočil knoflíkem a obrazovka se rozzářila, srdce se jí rozbušilo. Co jí najde? Proboha, jen ať to není žádná smrtelná choroba! Zároveň s ní cloumaly i jiné pochybnosti. Je v rukou odborníka, nebo dobrovolně vstoupila do netvorovy komnaty, kde jí proudy z transformátoru usmaží již tak rozbolavěné vnitřnosti? Ani jeden z nich z monitoru nespouštěl oči. Po siluetě bledě zelené postavy pomalu sjížděl červený pruh. Hlavu, krk i prsa měla v pořádku. Když pruh klesnul do oblasti žaludku, na moment se zastavil a ozvalo se elektronické zapištění. Pamela neklidně přešlápla.

„Stůjte klidně. Projedu si vás celou a pak uvidíme, co s vámi.“

Když červený pruh dojel do podbřišku, poznamenal:

„Pod kalhotkami máte vše v pořádku.“

Pamele se ten člověk přestával líbit. Ještě, že si nechala boty. Když bude nejhůř, zaryje se mu podpatkem do holeně a kolenem rozkope koule. Série pípnutí oznámila konec procesu.

„Trošinku nám hapruje štítná žláza. Ale to není ten problém, co vás trápí,“ začal opatrně,“ vraťme se k žaludku. Stisknutím dalšího knoflíku vrátil červený pruh na břicho zelené postavy a zvětšil detail obrazu. Na přístrojové desce se chopil malé páčky a reguloval intenzitu biorezonance. Vzhled obrazovky potemněl. Zelená postava zmizela a nahradily jí červené kruhy s fialovými proužky.

„A sakra,“ uklouzlo doktorovi, „Panebože, těch je!“

„Co je?!?“

Doktor mlčel a soustředěně hleděl na rychle se pohybující útvary.

„Tak už do prdele, něco řekněte,“ ztrácela nervy Pamela, kterou ta šaškárna přestávala bavit, ale zároveň se děsila diagnózy. Samozřejmě, že jí neuniklo, jak jí expert celou dobu střídavě čuměl na prsa a na zadek.

 „Zřejmě jste přechodila mononukleózu. Nebolelo vás někdy v krku, povlak na jazyku a tak?“

„V krku mě někdy škrábe, ale jaterní testy mám v pořádku. To je vše, co vám o mně napískal ten váš robot?“

„Jen říkám, co vidím z pohybů rezonančních křivek. Štítná žláza ani přechozená viróza není váš hlavní problém.“

„A co teda?“

„Jste plná parazitů. Napadli vás, když jste byla oslabená.“

„Cože?“

„Máte v žaludku škrkavky. To jsou parazitické červy. Ve vašem případě dorostly neobvyklých rozměrů.“

„Jak jsou velké?“

„Hádám, že některé až dvacet centimetrů.  Proto vás trápí křeče v břiše a bolí záda. Při rozsahu začervení, jaké máte, vás musí bolet i oči a svědit v uších. Mám pravdu?“

„To jo. Svědí mě všude možně.“

„Podívejte se , ta dlouhá vibrace patří nejdelší škrkavce v žaludku. Tady ty malé jsou v ledvinách a v játrech.“

To bylo poslední, co v té chvíli Pamela registrovala. Svět se s ní rozvibroval do jednoho obludného červího kolotoče. Jak s tím svinstvem mohla roky žít a nic nevědět? Jak to, že ostatní vyšetření selhala? Následná noc byla nejhorší ve jejím životě. Nespala, třásla se a plakala. Artur měl vypnutý telefon. Jak jinak. Dovolala se mu až na druhý den.

„Arťo, lásko moje. Jsem úplně vyřízená a zhnusená sama ze sebe.“

Překvapený Artur pozorně poslouchal. O parazitech slyšel naposledy v biologii na základce. Znal škrkavky a roupy, ze kterých ho babička žertem podezřívala, když byl neposedný.  Ale ty přece žijí ve spodním trávícím traktu, ne v žaludku. Diagnóze s červy nevěřil, ale když si představil, že by se s Pamelou miloval a vykouknul by na něj plíživý bezobratlovec, musel se prodýchat. Před očima mu naskočil dávný obrázek Pamely a jejích oblíbených hrátek s fenou. Nemá tu svoloč od psa?

Konečně se zmohl na slovo: „Dal ti ten blázen nějaký léky?“

 „Jo, kombinaci nějakýho svinstva, Albendazol a Praziquantel. Prej je to silný, žerou je i zvířata. Až je začnu brát, bude mi čtrnáct dní blbě.“

„Proč blbě?“

„Proto,  jak se budou chcíplí červy v orgánech rozkládat. Ty spodní prej vyseru.“

„Blbost. Žádný červy nemáš,“ uklidňoval ji, ale sám v sobě cítil záchvěv pochybnosti.

„Jak tě vyšetřoval? Udělal ti rozbor krve na protilátky?“

„Ne, krev ne. Celou si mě napojil na svůj přístroj, biočervotron. Všechno jsem viděla! Dal mi dvě zkumavky s  léky, jedny kulaté, druhé hranaté.“

„Zkumavky? Ty je nemáš v originál balení?“

„Na můj stupeň odčervení se musí použít extra silné dávky, které se v lékárně nedostanou. Má je přímo od výrobce.“

„Aha. Ale nebereš je ještě, že ne?“

„Ne, bojím se bolestí, co přijdou.“

Elektrody na zadku, zkumavky, léky divných tvarů a holka plná parazitů. Tomu se nedá věřit. Když se Artur dozvěděl, že celá ta paráda stála sedm tisíc, jeho podezření přešlo do vzteku. Internet obavy potvrdil. Šmejdi! Vždy stejný scénář: bedna s dráty a obrazovkou, chumel pseudo-odborných keců, a každý pacient je plný červů od hlavy k patě. Rozezlené komentáře. Žádný doktor, ale podvodný hajzl. Zasloužil by sám tasemnici dlouhou jako krejčovský metr, aby ho kousala pod pás.

Další ráno Pamela vstala z prkénka, ohlédla se a neodpustila si důkladnou prohlídku svého výkalu. Byly tam. Žížalky propletené ve smrtelné křeči. Fuj! Nebo to byly jen jakési nestravitelné zbytky? Vzpomněla si, že musí zajít k léčitelce kvůli bolestem v očích. Ta je ověřená od kamarádky, že pomůže každému. Má přístroj a předepisuje léky z internetu… Její metoda funguje i na odvykání kouření, možná i proti rakovině.

Artur se následující dny odmlčel. Měl hodně práce, a proto setkání s Pamelou prozatím odložil. Co když tu havěť v sobě fakt má a vykukovala by na něj ze všech jejích tělesných otvorů? I on se po ránu zahleděl do mísy, zda neuvidí ostatky cizopasníků…

Vzorková kapitola z připravovaného druhého dílu knihy: MEZI MUŽEM A ŽENAMI