Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak mi cikán prodával parfém

2. 02. 2016 7:00:00
Nevím, jestli se to označení skupiny píše s malým nebo velkým písmenem. Píšu s malým ne proto, že si velké nezaslouží, ale kvůli fyzické podobě, viz dále. Nevím, jestli se poslední léta „musí“ říkat Romové -

- nerad bych někoho smrtelně (politicky) urazil. Já říkám cikán, protože hlavní (záporný) hrdina příběhu byl černej jak cikán z té folklorní melodie. Ta snad zakázaná není.

Minulý pátek jsem se zastavil v nákupním centru Eden, Praha 10, Vršovice, abych si po perném týdnu koupil láhev dobrého vína pro víkendové uvolnění. Když jsem se v potemnělém podzemním parkovišti vracel k autu, pokřikoval na mě již z dálky muž menší postavy se zmačkanou igelitkou v ruce. Malý cikán. „Pane, pane, počkejte...,“ drmolil a štrachal cosi v pytlíku. Nepřipadal mi vůbec sympatický a tak jsem ho ignoroval. Cestou k autu jsem byl pro jistotu na pozoru. Nedělo se nic výrazného. Jen jsem si všiml výrazně špinavé rachotiny, u které „hlídkoval“ další člen tmavé bandy. Hm, to je tedy sebranka. Jak to, že je ochranka nevymete (?), pomyslel jsem si. Odemkl jsem auto, uložil na zadní sedadlo nákup a v tom slyším rychlé kroky. Kdo jiný, než cikánský prodejce. Zprvu mě napadlo rychle otevřít dveře auta, naskočit, zabouchnout dveře a skrýt se za sklem. Čert jim věř. Nekoupím a píchne do mě kudlu. I malej hajzl s břitvou dokáže pokazit večer.

Nestihl jsem to. Ne, mohl jsem, ale nechtěl jsem utíkat a otáčet se k nebezpečí zády. Toho zvládnu čelem. Uvidíme, kdo z koho. Během dvou sekund jsem ho měl téměř na dosah. Snažil se o blízký kontakt, asi aby dobře prezentoval zboží. Tak dost!

Když viděl, že čekám vzpřímeně, zarazil se v pohybu, a ze špinavé igelitky váhavě povystrčil cosi v podobě krabičky Hugo Boss.

„Pane, kupte originál parfém, tady podívejte!“

Ustoupil jsem, předpažil obě ruce tak, aby viděl mé dlaně. Starověké gesto míru působící uklidňujícím dojmem. Též dobré pro kamerový záznam, kdyby se něco semlelo a útočník mě nečekaně obvinil z agresivity. Dlaně od těla se též hodí, kdyby se obchodní situace zvrhla a bylo třeba nezbedníka bleskurychle chytit pod krkem a zatřepat. I kdyby byl gorilího vzrůstu, některý z natažených prstů by se mu třeba strefil do oka. Prostou náhodou gesta.

„Nic nechci!“ prohlásil jsem nesmlouvavě, ale to prodejce nijak neodradilo.

„Tak, aspoň tady ten malý, nic za to nechci, je to zadarmo! Pomozte nám,“ škemral téměř prosebně a snažil se přistrčit mi k nosu malou krabičku. Ustoupil jsem o další krok vzad a rukama zapumpoval ve smyslu vzdušného odtlačení obtížného dotěry.

„Nic nechci! Jděte pryč!“ zvýšil jsem hlas a to stačilo.

„Ty se mě bojíš nebo co?“

Otočil se na sešlapané kecce a s bručením zmizel. Nalézt si nějakou snazší kořist, která nedělá divné pohyby.

Dnes u oběda jsem se kolegům zmínil, co jsem zažil neobvyklého.

„Kolik jich bylo?“ zeptal se se zájmem ředitel firmy.

„Dva. Jeden prodával, druhý v záloze.“

„A nebylo to náhodou ve Vršovicích?“

„Ano, jak to víš?“

„Dodavatel, se kterým jsem měl schůzku, mi vyprávěl velmi podobný příběh. Na parkovišti k němu přišli tři cikáni nabízející parfémy. Když je slušně odmítl, jeden z nich mu drze otevřel dveře auta a hodil krabičku dovnitř.

„Tak, teď jsi koupil a musíš zaplatit! Tak dělej! Dej sem prachy!“ zařval z nich ten největší.

Vyděšený „kupující“ sáhl do portmonky a podal křiklounovi všechny bankovky, které nahmátl. Cikáni spokojeně odtáhli. Ulovit dalšího nešťastníka.

Slušný muž se ze zážitku klepal celý večer a jen tak na příhodu nezapomene. A to se vlastně nic tragického nepřihodilo. Cloumala s ním vlastní bezmocnost a pokoření.

Stalo se vám něco podobného? Jste připraveni se bránit? Víte, že největším nepřítelem sebeobrany je slušné vychování?

Tento článek jsem nenapsal jako kritiku určité skupiny lidí, to není třeba. Cílem je informovat, aby ti, kteří padnou do spárů podobných kriminálních praktik, byli připraveni a měli větší šanci se bránit...

Autor: Marcus Wang | úterý 2.2.2016 7:00 | karma článku: 41.24 | přečteno: 3634x

Další články blogera

Marcus Wang

Prague Pride 2017

Již tradičně... takovou show maškar a pohodových lidí s úsměvem těžko v Česku najít kde jinde. Fotografický ráj pro dokument - street foto.

12.8.2017 v 16:35 | Karma článku: 14.66 | Přečteno: 1000 | Diskuse

Marcus Wang

Proč někteří staříci umírají v náručí mladých milenek?

Je lépe prosouložit se životem, nebo v senior home, starobyle v domově důchodců, vzpomínat na pracovní (ne)úspěchy? To je volba každého muže i ženy.

6.2.2017 v 12:00 | Karma článku: 35.96 | Přečteno: 7576 | Diskuse

Marcus Wang

Zrzka přišla na kávu pozdě

Zima zebe, klouby praští. Kdo by si nepřál prohřát kosti v exotické krajině? Jak plánují společný výlet za sluncem zralí muži (při síle) a podnikavé mladice jsem zaslechl v Art Café. Reálná situace (!), viz dále...

6.12.2016 v 12:45 | Karma článku: 18.41 | Přečteno: 1370 | Diskuse

Marcus Wang

Je sex pro ženy potěšení? Ano, ze 2%...

Neptal jsem se mužů, zda mají rádi sex. ANO, zahřměla by (velkou většinou) jednoznačná odpověď. Na stejnou otázku se ženy neprojevují hlasitě, ani jednoznačně, spíše rozpačitě. Některé dokonce (!) tvrdí, že se milují rády.

20.9.2016 v 20:00 | Karma článku: 23.98 | Přečteno: 3111 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Klára Bártová

Ester (39): Dnes nechápu, jak jsem to mohla přežít!

Velmi silný a inspirativní příběh, který stojí za přečtení. Žena, která si prošla peklem závislostí a vše ustála. Byla doba, kdy ji zbýval měsíc života a ona to dokázala zvrátit. Nyní se rozhodla promluvit.

22.8.2017 v 12:31 | Karma článku: 15.41 | Přečteno: 918 | Diskuse

Edna Nová

O těžké depresi (teď už vím, že zbláznit se může každý)

Zbláznit se může každý. Jako vážně. Trochu mě zaráží, že si stále někteří lidé myslí, že deprese je něco jako špatná nálada. O depresi mluvím hodně, protože deprese neznamená, že jsem přecitlivěla chudinka bez sebevědomí.

21.8.2017 v 16:15 | Karma článku: 36.61 | Přečteno: 4081 | Diskuse

Edna Nová

Mé představy o ideálním muži (aneb jak si z blogu udělat seznamku)

No tak představovat si ta holka může ledacos. Aby to taky nepřepískla a nezůstala na ocet. Čeká snad prince na bílém koni?! A nejhorší jsou ty trapné pětatřicítky, které spolkly všechnu moudrost. Doufám, že tak dalece ještě nejsem

21.8.2017 v 8:18 | Karma článku: 29.97 | Přečteno: 2274 | Diskuse

Jitka Štanclová

Machruješ a neumíš ani pověsit prádlo!

Je až s podivem, co se člověku po létech vybaví, když vidí někoho věšet prádlo. Už za mého mládí platilo, že nejlepší aviváž je čerstvý vzduch a nejlepší žehlička je svěží vítr. A taky to, jak prádlo pověsíte.

20.8.2017 v 19:49 | Karma článku: 22.56 | Přečteno: 915 | Diskuse

Kateřina Kostrůnková

Malá radost pro staré lidi v domovech

Bydlí tam, často jen leží a v mnoha případech se nemají na co těšit. Jejich rodina se k nim nedostane tak často, jak by si přáli. Každý zájem o ně je pro ně velkým potěšením a vysvobozením z dlouhého všedního dne.

20.8.2017 v 14:08 | Karma článku: 19.25 | Přečteno: 571 | Diskuse
Počet článků 14 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4876

Původem jsem vědec exaktní, pracuji v mezinárodním obchodě, ... a nyní též "spisovatel". Žiju v Praze a Hongkongu. Píšu o vztazích z pohledu muže zcela bez cenzury. Příběhy nevymýšlím, jen popisuji realitu bez fabulace. Zlehčuji a nadnáším je polštářem:

www.sexpolstar.cz

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.